Květen 2015

Asenth - EP Bez zábran - recenze

30. května 2015 v 10:25 | dashenecka89 |  Můj hudební svět
Všechny skladby najdete na YTB či na Bandcampu kapely.

Elementy (instrumental)

Řeklo by se, že na instrumentální skladbě se nedá nic zkazit. Opak je pravdou. Je to jako s kostrou - pokud by i jen část byla špatně, rozpadne se. V tomto případě to neplatí, jelikož po nepříliš podařeném začátku začně energicky gradovat a končí nostalgickou, až něžnou pasáží. Ocenila bych méně elektronických prvků v písni.

Pod maskou

Skladba, která je vyvážená. Energie, cit, emoce, ale i zvláštní pachuť. Nevím, kam ji zařadit, či ke smutným, či vzdorným, či protestsongům, nebo úplně jinam. Pod maskou se může skrývat cokoliv a o tom je dle mého názoru tato píseň.

Pirát

Skladba, která mě chytla asi nejvíce z celého EP. Nezastírám svou náklonnost k všemožným pirátům a možná proto má u mě zelenou. Má v sobě nebezpečí, pohodu, svobodu, bezstarostnost, životní krédo. Nemůžeš zastavit, nemůžeš přibrzdit, pirát pluje stále dál, skoro to vypadá, že pirát je život ...

Bez zábran

Svobodný, šílený, vášnivý, bez zábran, ignorace těch zlých, beze strachu. Při poslechu cítím stejné pocity jako na koncertě svých oblíbených kapel. Nechápu proč, ale působí na mě z písně silný magnet. Kéž by bylo víc takových písní.

V nás

Klidný, melodický začátek. Píseň, která chce zjistit, co je v nás ukryté, co v nás zanechal svět, co v nás zanechali druzí. Kráčíme spolu, přesto sami. Samotní na přeplněném parketě, závislí na vlastním světě. Jsme opravdu prázdní? Zaplníme ho někdy? Podobni ptákům tažným. Pošli mi prosím alespoň pohled z tvého světa, stačí jedna holá věta...

Nemohu nezmínit nejnovější skladbu Posledný deň, která sice do EP nepatří, ale přesto si zaslouží pozornost. Její emotivní zpracování mě chytlo prakticky ihned. Občas mám sice problém porozumnět textu, ale to není žádná velká vada na kráse.

Chasing Christy, Pigs In The Living Room, Last Chance, 7. 5. 2015, Ostrava

24. května 2015 v 19:45 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Hardcore večer jak se patří.

Nesmírně jsem se na tuto akci těšila, jelikož už dlouho jsem na kapele Last Chance nebyla a zajímalo mě, jak pokročili a hudebně vyrostli.

Po třetí a opět dokonalé, i když jsme si na ně museli počkat docela dlouho, ale to nám nevadilo, jelikož jsme se dokázali zabavit sami.

První kapela byla na rozjezd ideální, jelikož publikum rozdivočili a skoro okamžitě začlo pogo jaké vůbec šlo stvořit na tak malém prostoru. Sice jsem nepoznala slova, ale nevadilo mi to, jelikož i přesto mě to bavilo.

Po nich nastoupili Last Chance a začalo pravé peklo. Pogoval celý klub a na všech tvářích byla vidět spokojenost. Stále mě baví poslouchat jejich skladby, pořád a pořád dokola. Dokonce za mnou došel jejich zpěvák sám od sebe, netuším, zda ví, že už jsem na nich byla nebo mě poznal, bylo to strašně milé.

Dlužím mu ještě poklonu za Poprad, jelikož nic podobného jsem ještě nezažila a zde opět prokázal tu skutečnost, že i hudebník může být člověk s ryzí duší a povahou, která chytne za srdce.

Na třetí kapelu jsem ani nečekala, zamířila jsem směrem k nádraží a skončila ve vlaku.

Byla jsem naprosto vyšťavená, ale absolutně spokojená s tím vším, co koření můj život. Sice je toho koření málo, o to větší má sílu a mění mé nitro.

The Paranoid, Anjeli spia tour, 17. 4. 2015, Zlín

22. května 2015 v 17:11 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Na tuto akci jsem se velmi těšila, jelikož jsem ji pojala jako narozeninovou, sice to bylo o jeden den dříve, ale tak co. Chtěla jsem hlavně koncertní oslavu, nic víc, nic méně.

Do Zlína jsem dorazila v předstihu a tudíž jsem skoro všechny viděla ješte před koncertem. Všichni dorazili na místo, přesunuli jsme se dovnitř a následně k pódiu, klub se postupně zaplňoval. Před začátkem stihla jedna lady rozlít pivo kamarádce do bundy i vedle ní.

Předkapela mě příliš neoslovila, jejich YTB nahrávky jsem si sice před časem pustila, ale tento styl bohužel není nic pro mě. Nebavilo mě to, nemělo to skoro šťávu a spíše mě to uspávalo.

Poté po menší pauze jsme se mohli uvolnit pod taktovkou Igora a ostatních z The Paranoid, tam už mě dokáže překvapit máloco, ale i tak se stalo. Nadupaný program, známé písně, známí lidé - víc nepotřebuješ k dobré zábavě, všichni kolem se opravdu bavili.

Koncert skončil, já seděla chvilku s holkama na lavičce, než se sál vylidnil. Poté jsem se šla projít ven, nebylo mi nejlépe, asi po těch šílenostech, co beru ( a drogy to nejsou, kdyby to někoho zajímalo).

Když jsem se vrátila, nakoukla jsem do sálu, kde se povídalo a byl slyšet hlasitý smích. V tom se do předsálí vyřítil Igor, houkl na nás něco jako: ,,Pojďte k nám, přece tu nebudete stát.,,

Sice se mi nechtělo, ale strčila jsem tam nos, i když jsem tam správně neměla co dělat. Studený vzduch zabral, takže jsem se odvážila, poslouchala jsem vyprávění kámošek a bylo mi fajn. Když odcházeli, Igor nás všechny objal a hodil ten svůj úsměv a odkráčel do zákulisí.

Jely jsme domů a povídaly si všechny zážitky. Dorazila jsem vlakem i pěšky, studený vzduch mi dělal dobře, menší procházka dělá divy. Na tento den si budu ještě dlouho pamatovat i přes některé stinné stránky, které jsem však nemohla ovlivnit.

Terrapie, All These Memories, Scarlett Avenue, 3. 4. 2015, klub Art, Opava

21. května 2015 v 19:01 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Já povím Vám příběh o tomto nádherném dnu, který mi opět hodně dal a vzal si jem drobet času.

Akci jsem si vyloženě vybojovala, jelikož bylo rozhodnuto, že se přemístím a pak už se asi moc často na tuto stranu republiky nepodívám.

Dorazila jsem jako vždy v předstihu a i přesto jsem málem přišla pozdě, jelikož jsem netušila, kam mám jít. Motala jsem se v Obecním domě či jak se to jmenovalo a v poslední chvíli mě napadlo budovu obejít.

Potkala jsem tam jak známé z Opavy, tak i z Ostravy. Povídačky jsme si a plynule přešly k pódiu, kde už ladila předkapela Scarlett Avenue.

Pro mě ne úplně nová kapela, ale už jsem si ji dlouho nepustila, takže jsem moc nevěděla, o co jde, ale vůbec mi to nevadilo.

Po nich přišla na řadu Terrapie. Zde už jsem měla jasno, co bude, jelikož už jsem měla album naposloucháno (to je logické, když zde přibyla recenze, že? :) ).

Opět něco neskutečného, ostatně jako je u Mira zvykem, dokonce opět roztancoval kamarádku z opice za mé nepatrné asistence, takže jsem byla skutečně šťastná, protože jsem přesně věděla, co zabere.

Jako další byli na scéně All These Memories, kteří už jednou na koncertě s Mirem účinkovali. Moc jsme z nich neměli, jelikož jedna aktivní dáma si ho nechala vyvolat a pak následovalo focení a debaty.

A dámy a pánové, Tamara není o Rusko - ukrajinské krizi, čili se mi mé podezření potvrdilo. U něj bych tak politicky orientovanou skladbu ani nečekala, on je specialista na úplně jiné věci, což většina z nás už poznala.

Byl to krásný a příjemný večer, o kterém jsem byla tak vyřvaná, že jsem mohla nahradit screamo bez přípravy. Dokonce se mě kamarádka bála, couvala přede mnou řvouc:,, Ustup, satane.,, Ale co s tím nadělám... Dneska už nic...

Terrapie, křest CD Terrapie + host K2, 18. 3. 2015, Praha

20. května 2015 v 16:03 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Koncertu předcházela procházka po Praze ( no procházka - spíš galeje v tom šíleném parnu co bylo). Stihla jsem se i ztratit, ale nakonec jsem klub našla a čekala na příchozí.

Koncert začal představením kapely K2, což jsou 3 krásné mladé ženy. Nebýt příšerného zvuku snad by se mi to líbilo a hodně, ale zvuk srážel výsledný dojem dolů. Už dlouho jsem nebyla na vystoupení tak zvukově nedokonalém.

Poté už si vzal slovo Miro s kapelou. Zvuk nanic, takže texty jsme jen přibližne odhadovali, což u málo známého repertoáru šlo dost těžko. Byl to takový koncert - nekoncert, bylo to na atmosféře celého večera hodně znát.

Pak přišel na řadu křest s významným hostem - kmotrem CD Terrapie se stal Leoš Mareš. Všichni na něj zírali jako na zjevení. Nemusím dávat na odiv, že ho vidím poprvé, nebo snad ano? Ony se ty celebrity občas trošku přeceňují ...

Pak už se to rozjelo více a nakonec z toho vylezlo i něco dobrého.

Odcházeli jsme s kamarádkami a podepsanými CD na vlak. Byl to stejně krásný den, kdy jsem stihla i menší nutné nákupy a jiné věci.

INE KAFE, 20 rokov nevhodní EU tour, 29. 1. 2015, Ostrava

20. května 2015 v 14:37 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Můj první koncert ZV a R48 a úplně první jako VIP, jelikož jsem si chtěla vyzkoušet ten pocit, jaké to je.

Bylo to krásné, no jen kdyby se jedna madam nepozvracela ještě při první předkapele.

A navrch jsem si vyslechla komentář ochrankáře:,,Jestli je Vám špatně, běžte ven.,,.

Nakonec se mi sice omluvil, ale stejně nechápu proč každý musí být věčně ožralý jako doga, to mi hlava nebere.

Koncert byl úžasný, včetně superemotivního zakončení pod taktovkou Vraťka R. a zbytku kapely, o kterém jsem už zde na blogu psala, jelikož si myslím, že by takové poselství nemělo zůstat jen na tomto koncertě.

Nakonec jsem stihla ještě fotku s Vraťkem, jelikož jsem se nechtěla motat s ostatními a ještě se tam ztrapnit, i když bez trapasu se to stejně neobešlo. Ráda bych si tento večer někdy zopakovala.

Vianočný unplugged The Paranoid a Ranná Nevolnosť, Levice, 27. 12. 2014

17. května 2015 v 21:04 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Tato akce byla psychicky nejnáročnější ze všech, které jsem kdy navštívila. Chvílemi jsem si myslela, že se už domů nedostanu. Na zpáteční cestě jsme podcenily počasí a to se nám krutě vymstilo.

Hodně jsem se těšila, hlavně ale na support - kapelu Ranná Nevoľnosť, kterou poslední dobou poslouchám často, a také na akustické provedení skladeb The Paranoid, které bylo pro mě nové. Zazněly zde i starší skladby dotyčné skupiny - ceněné a emotivní.

Moc se mi akustický koncert líbil, jen by si kapela RN zasloužila více příznivců, kteří by ji přišli podpořit, bylo to slabé, jelikož většina z návštěvníků došla na TP.

Z koncertu jsem si odvezla zážitky a CD Stratený v čase. Jen nechápu, proč nejde sehnat i u nás, jelikož zde by se také našli příznivci tohoto žánru a také by mě zajímalo, proč o této kapele nelze dohledat moc relevantních informací. Domnívám se, že kapela by měla zapracovat na reklamě a propagaci, jelikož má v sobě silný potenciál, který skoro nevyužívá.

Slova uvězněná uvnitř

15. května 2015 v 19:25 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Slova uvězněná uvnitř,
nemohou ven,
špatný, dlouhý sen,
jak to vše dostat zevnitř?

Slova váznou, dech se úží,
toužím si přivonět k růži,
která by vypila všechno zlé,
všechno se zdá suché a mdlé.

Nechápu proč,
co jsem udělala špatně?
Pocit jako v otevřené šatně,
odpověz mi prosím kladně
a do řeči mi s krásnou větou skoč ...

Jako příkop bez konce,
má to vůbec hranice?
Netoužím nosit krásné věnce,
ani absolvovat pranice ...

Klid mi schází,
lidé odchází
s kamennou tváří,
která stovky kil váží.

Guma, co nic neřeší,
lidé stále na něco hřeší,
složité je nitro,
co z obalu vyteklo...


Slova

15. května 2015 v 19:24 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Slova se podobají ptákům tažným,
když tvůj úsměv je vlažným.

Otevři oči a uvidíš prázdno,
zlého světa to ostré dno,
cesty, co nikam nevedou,
pocity, co nikam nepatří,
vzpomínky, co nikdy nevyblednou,
myšlenky těch, co stále jsou chytří.

Vždy se dá spadnout jen dolů,
vylézt na nejvyšší horu,
zbytek nikoho nezajímá,
úspěch se přece všude krásně vyjímá.

Proč se starat o druhé,
a ničit si nervy slabé,
když tě nikdo neposlouchá,
to se mu pak lehce dýchá.

Zabíjíš mě a je ti to fuk,
má křehká duše je jak hejno much,
hubíš jednu po druhé
a s tím vše, co je mi drahé.

Místo, kde lišky dávají dobrou noc

15. května 2015 v 16:34 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Psát a skládat jsem nepřestala, takže zde je nový přírůstek do rodiny. Snad se bude líbit.