Prosinec 2014

Vánice chaosu

30. prosince 2014 v 14:51 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Chvíle, co bolí,
zahalené v bílém závoji,
rány se snad zahojí,
jen to není na vůli ...

Šok a panika,
výbuch strachu,
vůně krachu,
pocit, který uniká.

Udělej zázrak a dej nám zapomenout,
chci zas volně si vlasy mnout ...

Nejhorší jsou jizvy na duši,
slzy jen tak neosušíš,
když volají,
tiše žebrají ...

Tak který drát přestřihnout,
abych se mohla volně nadechnout?


https://www.youtube.com/watch?v=hYgJAN1Ol5g

Vánoce dle mého gusta

26. prosince 2014 v 14:40 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Tak co? Jaké byly Vánoce? Jste všichni odpočatí, plní energie a dobré nálady? Ano? Tak to jsem ráda.

Letošní Vánoce byly u nás, potažmo u mě, hodně netradiční, ale přesně takové, jaké jsem si je přála.

Mamku jsem celý den neviděla. Když došla někdy kolem páté odpoledne s kaprem, začala se shánět po bramborách na salát. Já po celodenní aktivitě usla jako nemluvně, takže kapr ani salát se dosud nekonal. Ale asi zavedu novou Vánoční tradici místo tradiční večeře netradiční oběd - brynzové halušky. Neznám lepší věc. Jsem divná? Možná, ale Vánoce jsou tu od toho, abychom si dělali radost, takže proč ne ...

První svátek se nesl v podobném duchu, k tomu pár vanilkových rohlíčku pro efekt. Možná Vám to přijde trochu nudné, ale mě to takto naprosto vyhovuje. Asi se ze mě stává Grinch, jelikož poslední roky to u nás vypadá hodně nevánočně. Ale proč dělat něco, co stejně nikdo neocení? To se raději v klidu podívám na film, z toho mi nehrozí žaludeční vředy (ano, vím, že je způsobuje bakterie, ale kdo z vědců může říct, že je to na stoprocent jisté ...).

No nic, zítra nás čeká další díl ze seriálu Slovensko, a to Levice, kde jsem ještě nebyla, jen jsme přes ně projížděli loni na cestě do Tekova. Snad se to povede ... Taky u Vás dnes sněžilo? Konečněěěěěě :)


https://www.youtube.com/watch?v=fX_3DpCIH40

Vánoce jsou za rohem ...

23. prosince 2014 v 9:54 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Vánoce jsou za rohem,
dostávají nás do kolen,
když procházejí kolem,
pokud jsi někým vyvolen ...

Všude jen klid a mír,
jeden velký přátelský vesmír.

Dávej, všechno co máš,
na nic nečekej, vždyť víš ...
Od Ostravy až po Aš,
tak proč pořád spíš?

Srdce plné lásky,
na tváří krásné vrásky,
vytvořené úsměvy
z této milé návštěvy ...

Pytel štěstí, žádný pláč,
buď ty ten vítezný hráč,
hráč, co zvítězí sám nad sebou,
osvoboď svou sílu sveřepou ...

Pokora a láska nechť svítí na cestu všem,
ať je další rok jen cestou krásným snem,
ať nejsou Vánoce jen obyčejným dnem,
na který zítra s oddechem zapomenem ...

Radost nechť prostoupí nás,
až tam, až do konečků řas,
které mrkají do rytmu dechu,
nádechu i výdechu,
tam, kde vzduch hledá útěchu,
když se oddělí z mas ...


https://www.youtube.com/watch?v=MZVY-pGDsN4

Samomluva

17. prosince 2014 v 14:45 | dashenecka89 |  Téma týdne
Tak co Vám mám mé milé čtyři stěny povědět?

Chcete vědět, kolik plakátů na Vás ještě nalepím? Škoda, to ani sama nevím ...

Nebo jak je venku krásně zima? Vítr si hraje na píšťalku, žádý sníh, a tvrdá hlína - to zní líp.

Nebo chcete pohádku o klukovi z plakátu? Advent je pro takové povídání jako stvořený. Nebo příběh o tom, proč je tvoje milovaná stěna zelená?

Nebo snad chcete slyšet novinky v umění, kultuře, hudbě, historky o malířích, jak vznikají ty krásné barvy, co nám tvoří barevný svět? To je jenom trik, ale pšt, je to tajemství ...

Řekněte jen slovo a povím Vám víc, víc, než mohu komukoliv říct. Vy to neprozradíte, Vám já věřím, všechno zůstane zde, i když zuřím ...

Děkuji za povídání mí věrní, škoda jen, že nikdy neřeknete: ,,Tak už mě sakra obejmi.,,



https://www.youtube.com/watch?v=Hd9Mm5KmKJc

Cesta je cíl

14. prosince 2014 v 16:25 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Najít tak klid v duší,
kde ho vzít zatím netuším,
celý vesmír prohledat musím,
v dolinách či ve výši ...

Proplavat všechny oceány světa,
až mi zbyde jen tato holá věta,
která mě svádí do tajemných hlubin,
do hlubin vlastních peřin,
jejichž něha mi po rozumu běhá,
když je zima srdce tuhá ...

Otevřít a čekat na zázrak,
dostaneš tak leda pozlacený vrak,
který se záhy pokazí,
když s ním cesta trochu zahází.

Nechodíme po oblacích,
všude je jen asfalt pevný,
jen si na něj, člověče, lehni,
poznáš plameny v očích,
které tě spálí a stráví,
odsud není návratu, tě pozdraví ...


https://www.youtube.com/watch?v=ITXcFCuoP3o

Menší pokec co a jak

14. prosince 2014 v 15:24 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Po delší době mám trošku času něco napsat. Chtěla bych se vyjádřit k některým dotazům, co od Vás dostávám. Dotyčným jsem sice odpověděla, ale pro jistotu to napíšu i zde.

V prvé řadě dotaz na pokračování povídky. V tomto ohledu Vás asi zkamu, jelikož opravdu není na pořadu dne. Stal se ze mě asi začínající básník, jelikož mě to úplně pohltilo. Stačí mi jedno slovo a zbytek už je otázkou okamžiku ... Nechápu to, ale už nejsem schopná stvořit dějovou linku a bez ní to prostě nejde, bylo by to o ničem, bez souvislostí, bez pointy, prostě věty ...

Objevilo se i pár dotazů na to, zda plánuji svá díla nějakým způsobem vydat. Na tuto otázku odpověď nemám, jelikož jsem se touto myšlenkou opravdu nezaobírala. Kdyby byl zájem, není problém nějaký výběr vytisknout, samozřejmě s originálním věnováním, a za provozní náklady zaslat. Myslím si, že zatím na takový projekt nemám dostatek materiálu.

Jen poslední připomínka - za několik dnů se můžete těšit na chybějící report z koncertu TP, který zde zatím chybí a také z nejnovějšího koncertu Mira Šmajdy z tohoto týdne. Co se týče koncertů - tento rok mě čeká ještě jeden koncert a to Sám Sebou a support v Žilině, na který se velmi těším (moje premiéra) a na kterém doufám oslavíme můj svátek a kamarádčiny narozeniny, takže to bude velké :). Slunce v duši, kamarádi moji ...



http://youtu.be/cGana2lgDmQ

Petr Hapka

8. prosince 2014 v 19:58 | dashenecka89 |  Můj hudební svět
Další má osobní hudební ikona už není mezi námi. Nevěřím a nechápu, ale rozhodla jsem se tento článek věnovat všem těm, kteří stejně jako já rádi usínají za zvuků písní jako Kocour se schoulil na tvůj klín nebo Dívám se dívám ...


A kdo řekl, že nemůžu?

8. prosince 2014 v 18:06 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Co bych řekla, ale nemůžu? Nevím, zdá se mi toto téma postavené na hlavu. Máme přece svobodu slova a proto můžeme říct (skoro) cokoliv. Tak proč bychom měli něco tajit? Být hady, kteří jen čekají na vhodnou příežitost?

Všimla jsem si, že pro většinu lidí kolem je problém říct to, co mají v hlavě - a to z nejrůznějších důvodů. A když už svůj názor projeví, jsou nazváni v nejlepším pitomci, jelikož nejsou těmi, kteří panáčkují tak, jak by si někdo přál. Není v tom velká porce ironie? Chceme po lidech pravdu a dočkáme se jen toho, co uznají za vhodné nám říct ... Proč? Proč se bojíme říct svůj názor? Proč se bojíme přijmout názor druhého? Není snad právě tohle prostředek k sebepoznání? K poznání toho, co je dobré, co špatné nebo nedoceněné?

Jsem člověk pevných zásad a nikdy jsem nikomu nelhala ani se nepodbízela líbivými řečmi. Přijde mi to ubohé. Dokážu říct pravdu za kažých okolností, i když se jí vždy snažím říct tak, aby byla co nejlépe pochopena. Nechci nikomu ubližovat, ale také nechci přihlížet tomu, jak si ubližuje sám tím, že se nedozví něco, co by vědět měl. Nikdy jsem se nezlobila na ty, kteří mi o mě něco řekli, brala jsem to jako zpětnou vazbu a jistý způsob sebereflexe. Jako každý se občas chovám jako slon v porcelánu, takže rada přijde vždy vhod.

Jak říká klasik: ,,Raději chci trpět pro to, že říkám pravdu, než aby měla pravda trpět pro mé mlčení.,, A má to jednu velkou výhodu - nemusím si pamatovat, co jsem řekla, což je skvělé, jelikož občas bych měla veký problém. Znáte to, všichni stárneme ...

Nakonec bych si dovolila zacitovat kousek ze své oblíbené knihy (Malý princ):
"Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…"
"Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce.
"Poušť je krásná…," dodal.
A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic... Neslyšíme nic…
A přece něco září v tichu…
"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…," řekl malý princ.
Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství…
"Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!""



https://www.youtube.com/watch?v=pAEtJyFJ1Dk

Místa

5. prosince 2014 v 18:34 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Místa

Místa opředená pavučinou,
pocity pohřbené starou hlínou,
která těžkne a těžkne ...
A činí z nás vězně ...

Vězně vlastního já,
povaha mdlá a zlá ...

Zapomínáme na dny minulé,
lásky náhle zesnulé,
krásy krutě utonulé,
nic už nejde tak plynule.

Plynule jako před lety,
všechno je jako z jiné planety ...

Důvěra podemleta,
každý z nás jen krutost hledá,
jako já svého oblíbeného interpreta,
který mi další poselství předá ...

Miluji hledání pokladů
v útrobách starých hradů,
nebojím se ani strašidel,
pomíjivosti všeho kolem,
projdeme si každý svým vrcholem,
tak, aby nás nikdo neviděl ...


https://www.youtube.com/watch?v=6J8QzxEhUQU

Andělé

3. prosince 2014 v 23:46 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Dnes nemohu usnout, stalo se toho hodně a byl to pro mě nejkrásnější den za poslední dobu. Slyšela jsem nové album, přibyly nám koncerty na příští rok, takže už mám asi celkem jasno, kde a s kým budu slavit svoje narozeniny, a jako třešnička na dortu skvělá relace v rádiu a moje písnička atd...

Takže píšu, protože jak jinak to všechno ze sebe sundat, aby si se nezbláznil radostí ... I když ani to by dneska nebylo nejhorší :)

Takže pro všechny mé anděly jako poděkování ...

Andělé

Cítíš se jako v ráji?
I to dobré se ti přejí,
když se v tvé přízni hřeji
a procházím světa háji ...

Plno krásných vět - hned zkrásní ti svět ...

Slova plynou z úst, voda teče
v proudu času, nespoutané řece,
ale to ví každý přece ...

Andělé spí, kdo je probudí?
Nemůžu čekat, až se noví narodí ...
Houpá se svět jako na lodi,
jen čekáme, až nás z ní někdo vyhodí ...

Chtěla bych toho tolik říct ...
Však docházejí mi slova,
tak obraťme už list,
stránky plné peří i olova,
stále znova a znova ...


https://www.youtube.com/watch?v=K5_EBAzIPJM