Březen 2014

Minulost, přítomnost a budoucnost jedné existence ...

26. března 2014 v 17:57 | dashenecka89 |  Téma týdne
Úplně neplánovaně jsem se vrhla do úvah, i když sotva pletu nohama, ale k věci. Neustále přemýšlím, jak odstřihnout minulost, zlepšit součastnost a vidět do budoucnosti. Vidět věci, které budou mít v budoucnosti význam, zda něco, z toho, co právě dělám, má vůbec význam, má nějakou naději na to, že se konečně vyhrabu ze stavu permanentnÍ Šípkové Růženky, která se na mě přisála lépe než jakékoliv klíště. Ne, nechci si to usnadnit, jen potřebuji vědět, kde jsem.

Proč na mě nic nefunguje? Můžu si vyzpívat hlasivky, pustit si komedii, postavit se na hlavu (kdybych to uměla), stejně se cítím jako vypuštěný balon, který někdo propíchl. Bojuji s neviditelným nepřítelem, který se nechce vzdát. Proč se nepředstaví? Jedná se mnou jak Fantom Opery s Christine ...

Minulost nezměním, budoucnost mě děsí. Už to nechci, nechci, nechci ... Co se stalo, že se to takto zvrtlo? Kdo nebo co za tohle může? Chci se vzbudit v jiné době, v jiném světě, kdekoliv ... Nahoru a dolu, jako jojo na šňůrce ... Po očku sleduji, co se děje, všechno jde mimo mě ... Otevřená, přesto uzavřená, silná, přesto slabá ... Může mi někdo objednat cestu do minulosti? Chci znovu zažít ty stavy, kdy jsem se cítila normálně, kdy jsem ještě měla co říct a nemusela se schovávat za strach, za blog ... Kam se tohle všechno ztratilo?

Jediná věc, která mě v tomhle vyčerpávajícím samotochaosu ještě dokáže na chvíli vzbudit je myšlenka na něj, na jednoho anděla, který mi spadl přímo pod nohy bez toho, aby se ohlásil a já dodnes nevím, zda je to pomoc, nějaká hra nebo odměna. Cítím něco, co neznám. Ano, proč ne, když chaos, tak ať to stojí za to.

Takže, poslední slzy smyly šrámy a my se můžeme v klidu vydat do dalšího zápasu ... Kéž už by byl poslední, už bych také mohla něco vyhrát ...


http://youtu.be/XqTzrUJNtyU

Revoluce ... a proč ne?

23. března 2014 v 12:25 | dashenecka89 |  Můj hudební svět
Téma článku mě napadlo při shlédnutí nového tématu na Foru Musicu - revoluce by v tomto ohledu mohla být zajímavá a vzhledem k tomu, že se mi vybavilo hned několi písní, proč toho nevyužít?


Ohlušující ticho našich duší

16. března 2014 v 6:38 | dashenecka89 |  Téma týdne
Ohlušující ticho je, když se sejdou dva lidé, kteří toho mnoho neřeknou, ale v jejich hlavě neustále řve něčí hlas: ,,Řekni tohle, potom tamto, zakonči to tímhle a máš vyhráno.,, Místo toho zůstanou mlčet a čekají, že to za ně udělá někdo jiný. Čekají na moment, kdy budou schopni povědět světu, že tu také jsou.

Ohlušující ticho je, když nejsi schopen dostat ze sebe vše, co by bylo vhodné a potřebné, chce se ti řvát, ale pek ti dojde, že by tě stejně nikdo neslyšel. Tak k čemu to všechno?

Ohlušující ticho je, když potřebuješ pomoc, ale nikdo tě neslyší, nevíš, co máš udělat, jelikož na tebe řvou dva protichúdné hlasy. Který poslechnout? Který z nich k sobě pustit? Který je ten správný?

Ohlušující ticho je, když tvá duše umírá, nikdo jí nedokáže zastavit, zpomalit. ta tichá pohřební píseň, kterou slyšíš jen ty sám ...

Umět si tak zacpat uši a nic neslyšet, ani tlukot vlastního srdce, ani jediný nádech, ani pomalé stékání slz po okenních parapetech svého srdce. Poslocháme dokola stále stejné písně, stejné lidi, stejné pocity, které v nás dělají stále stejné díry.

Prosím, zastavte to, nebo mi praskne hlava ....


http://youtu.be/XlScrMv7Pd8

Co lze najít v archivu?

11. března 2014 v 6:00 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Právo na štěstí

Když nad krajem svítá,
tvůj hlas mě sladce vítá.
Cítím, že jsi otevřel bránu,
bránu splněných snů,
bránu krásných dnů,
snad mohu věřit v tu stranu …

Stranu pochopení, strachu,
I když zde nevidím Máchu,
stranu citu, laskavosti,
potácím se v bezradnosti.

Každý má právo na štěstí,
které roste na stromě a voní,
pojď se mnou a povídej mi o dešti,
o houbách, které nenacházíš,
o tom, co voní pod jabloní,
o tom, co držíš ve své dlani při snídani,
o čem právě teď sníš, když se snažíš
šířit kolem sebe pokoj a naději,
zkusím se poddat ději a uvidíme později …

Valašské Meziříčí, Bod Omylu, 28. 2. 2014

10. března 2014 v 22:07 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Slíbila jsem Vám dodat fotky a video z této akce. Svůj slib tímto plním a přeji všem příjemnou zábavu.


http://www.youtube.com/watch?v=2ToKm07RbNE


Fotografie jsem umístila na rajče, jelikož v posledních dnech je domluma s blogem v tomto ohledu tragická.

VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ

BOD OMYLU

Valašské Meziříčí - miniexkurze spojená s návštěvou koncertu skupiny Bod Omylu, 28. 2. 2014

9. března 2014 v 22:43 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Opět spontánní rozhodnutí - informaci o tomto koncertu jsem našla náhodně na oficiálních stránkách kapely. A to už byl jen krůček k realizaci krásného výletu.

Dopoledne jsem dorazila do města - i přes jeden malý zádrhel, jelikož nechápu, jak je možné, že u některých spojích na jistém serveru není uveden přestup ve Frenštátě a u některých ano, přímý spoj zde totiž nejezdí. Prošla jsem snad celé město. Rodiště Markéty Irglové, Petra Fialy z Mňágy a Žďorp a Vlasty Redla mě uvítalo krásným počasím, nádherným prostorem a přírodou.


O čem se nemluví?

8. března 2014 v 18:04 | dashenecka89 |  Téma týdne
O kterých tématech se nemluví? O tichu, o pravdě? Ticho hovoří samo za sebe, ticho nepotřebuje obhájce ani soudce, povídá se, že ticho léčí - podle mě to je v jistém ohledu pravda, pokud ovšem není toho ticha až příliš ... Pravda není moderní, každý každému lže a kdo hledá pravdu, občas se stává tím špatným, když si chce ověřit skutkovou podstatu u dotyčných, jelikož nechce být nikým manipulován.

O nejtajnějších přáních? Jistě také máte nějaké tužby, o kterých víte jen Vy a případně pár nejbližších. Někdo se touží stát pilotem, druhý touží po zpěvu, slávě, společenském uznání, stát se otcem, matkou, najít si milující duši ... Přání nás povzbuzují k životu, k aktivitě, k vynalézavosti. Probouzejí v nás skryté vlastnosti a dovednosti. Přání je otcem myšlenky - tuto větu asi většina z Vás zná. Co si přejete Vy?

Zprofanovaný světový mír, o kterém se občas mluví víc než je zdrávo, ovšem nikdo z povolaných neřekne ani slovo o tom, jak ho dosáhnout. Kdy konečně pochopí, že násilí plodí jen další násilí. Pro příklad nemusíme chodit daleko, světová média každý den, každou hodinu přetřásají konflikt na Krymu, který narostl za pár dní do obrovských rozměrů. Asi se mnou nebudete souhlasit, když řeknu, že světový mír je relativní, a že jeho podstata nemá daleko k utopii. Vím, hrozná představa, ale vždy se najde někdo, kdo bude chtít víc než má - tohle je prapodstata člověka, naší existence. Chceme stále víc a víc a nezastavíme se před ničím.

Prosperitu bez korupce a jiné kriminality, srozumitelný právní řád? Svět plný lásky, porozumění, tolerance menšin? Přátelský vesmír, který nás všechny zahrne svou energií? Ať už je to cokoliv, nemluvíme o tom, jelikož stále myslíme na pověru, že pokud přání vyslovíme, nesplní se. Proč ale neuděláme někdy něco jinak a konečně projevíme své přání? Nikdo jiný než my to za nás neudělá. Zkuste to někdy, máme možnost ovlivnit běh věcí, které se nás týkají a nevyužíváme toho. Necháváme se vláčet druhými, i když se jedná třeba jen o místo trávení rodinné dovolené. Čím déle budeme mlčet, tím se bude naše situace zhoršovat. Vím, že nejsem ta pravá, co má právo moralizovat, co má právo mluvit o komunikaci, když neovládá ani základy, ale nejsem schopná to v sobě dusit. Jen se už konečně nebojím se vzepřít a rozhodovat sama za sebe. Tohle je věc, o které by se mělo mluvit. Laxní přístup, lenost plodí jen a pouze chaos, v kterém se právě nacházíme. Opravdu tohle chceme? Nebo o tom jenom s nikým nemluvíme?

Další příspěvky z FM a další ...

6. března 2014 v 21:29 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Po delší době Vás zdravím s přehledem novinek.

Za 1. : Forum Musicum

RAP


Za 2. : Hudební ceny DEBUT

Projekt mirosmajda.com si vysloužil nominaci do hudebních cen Debut. Nyní probíhá hlasování na Facebooku, do kterého se můžete zapojit, pokud máte účet na již zmíněné sociální síti. Hlasuje se prostřednictvím ,,to se mi líbí,, u fotky, kterou naleznete ZDE. Za každý obdržený hlas děkujeme.

A mimochodem, dnes slaví svátek Miroslav, takže: Vše nejlepší!

Za 3. : Připravovaný report

Minulý pátek jsem se zúčastnila koncertu žilinské skupiny Bod Omylu, ze kterého pro Vás chystám exkluzivní report, opět nebudou chybět fotky z koncertu a z cesty. Těšte se a vydržte ještě pár dní.

"Predstav si okamih, v ktorom stojíš pred osudovou dilemou. Ak sa vyberieš správnou cestou, v živote nájdeš šťastie. Keď sa však rozbehneš zlým smerom, nikdy neokúsiš to,čo ti bolo ponúknuté. Rozhodnutie sa môže stať tvojim víťazstvom, alebo BODOM OMYLU..."

Za 4. : Připravovaná recenze SEDEM

V přípravách je rovněž report k novému CD skupiny The Paranoid, které mi došlo včera. Myslela jsem, že ho psát nebudu, ale zjistila jsem, že se chci k některým skladbám vyjádřit.