Srpen 2013

Always in my heart ...

29. srpna 2013 v 21:21 | dashenecka89 |  Můj hudební svět
In these moments of loss and torment
When the vast skies don't seem to call to you
When the weight of this world bears down
And the stars have fallen like tears

Monuments built in remembrance of me
But monuments fade, erode and decay
The memories are all that remain
As far as east is from the west, remember

I am with you always,
From the darkness of night until the morning
I am with you always,
From life until death takes me

When hope seems lost down and lowly,
I am here with you always ...

Poznáváte? Ne? Tak poslouchejte a představujte si ...


http://youtu.be/vhZXI3LDd8A

LETO PLNE HVEZD 2013, 1. 8. 2013 - report

25. srpna 2013 v 5:40 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Na začátek bych ráda řekla, že to byl úžasný den, až na pár pih na kráse, které byly ovšem vnějšími vlivy … Protože nechápaví blbci jsou všude … I v naší matičce Praze - více později.


Rok 68 ...

22. srpna 2013 v 17:28 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Zeptám se stejně jako novináři nejmenovaných českých novin. Víte, co pro nás znamenal rok 1968, přesněji srpen? Pokud ne, vraťte se do školy ... Nebo spěchejte jako dnešní mladí za tetičkou wiki či za strýčkem googlem ... Oba velmi ochotní, což o to. Stále se mi nechce věřit, že jsme takový národ ignorantů. Dějepis jsem sice z duše nesnášela, ale i tak mě moderní dějiny zaujaly více než plkání o vzniku ohně či kdo koho zabil, uškrtil, utopil, či jiné podobné zvrácenosti, kterých jsou dějiny plné.

No nic, radši jdeme dál. Říká Vám něco jméno Antonín Zápotocký? Ne? Škoda ... Jeho vánoční projev je vskutku legrační ... Ale jen tak na oko, inu, posuďte sami. Slova jako soudruh, soudružka, pracující, pětiletka ... Propaganda, co překonala dobu ... My, co jsme tuto dobu nezažili, si o ní můžeme myslet cokoliv. Byla dobrá, špatná, neutrální, ničící práva občanů? A říkají nám dějiny vždycky úplnou pravdu?


http://youtu.be/tB3EkcR65kg

A jako připomenutí událostí roku 1968 přidávám svou oblíbenou píseň od jednoho z nejlepších muzikantů té doby, co znám - Karla Kryla, jehož písně, i přes skryté narážky na tehdejší režim, strašně ráda poslouchám a ještě raději zpívám. Snad se Vám bude líbit a při tom se můžeme nechat unášet myšlenkami, co by, kdyby ...



http://youtu.be/PTjttFge_rI

Život ... a dál? /aneb pár nesouvislých chaotických myšlenek/

19. srpna 2013 v 15:18 | dashenecka89 |  Téma týdne
Život ... Kniha, kterou stojí za to zaplnit ... Slova, city, pocity, lidé, zvuky, věci, příroda, vše, co nás obklopuje ... Nikdy na nás nepočká, klopýtáme za ním, aby nám neutekl mezi prsty ... Zítra už může být pozdě ... Je to kruté, ale je to tak ... Život je tu proto, aby byl žit a ne jen přežíván ... Je to dar, který jsme dostali pouze jednou ...

Možná znáte ten pocit, kdy už dál nemůžete, kdy byste to všechno rádi skončili ... Znám jej důvěrně, víc než sama sebe. Víc než bych jej chtěla znát. Proto jsem vždy hledala, pro co žít ... Nechtěla jsem si to připustit ... Možná se to nezdá, ale vždy bude pár lidí, kterým bych chyběla ... Ale to mi nestačí ...

Co já mám z takové informace? K čemu mi je? Troufám si říct, že nikdo mě doopravdy nezná, i když si to třeba myslí. Každodenně překvapuji sama sebe. Tak proč? Proč svůj život stavět na druhých? Není to blbost? Není ...

Bez nich to nejsem já ... Sama nevím, co chci, ale s jejich pomocí pokaždé vyleze řešení samo a bez jakékoliv námahy ... Nikdy nezapomenu na onen den, který znamenal obrovský přelom, kdy jsem se odvážila vylézt ze své skořápky a nastavit svou tvář slunci Vašich srdcí.

Vzali jste mě mezi sebe a na nic se neptali ... Mám pocit, jako bych Vás všechny znala od narození ,,, Jste moje rodina, kterou bych za nic nevyměnila a nikdy se jí nevzdám. Jestli jsem šťastnější, to nevím, ale konečně zmizela ta prázdnota, kterou jsem vždy cítila, a taky se částečně rozpustila ta svazující nenávist k určitému člověku, které se asi nikdy nezbavím, i když se o to snažím. Netuším, zda budu někdy schopná jí odpustit.

Dala jsem se do boje, který bude hodně, hodně dlouho trvat, ale věřím, že se mi povede vyhrát. Neustále se to všechno vrací, nedokážu na to zapomenout. Vím, že je to chyba, ale nedokážu se od toho odpoutat. Naštěstí ,, ten nahoře,, sestrojil účinný lék - hudbu, která dokázala zcela zaplnit můj život. Děkuji a vážím si Vás ...



http://youtu.be/Y0yfze3ajC8

Boje na Hrone, Starý Tekov - 27. červenec 2013 – report

10. srpna 2013 v 7:17 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Pár dní před akcí přišla kamarádka s tím, jestli nechci jet s nimi na tuto akci, jelikož zařídila auto a taktéž má jako jediná z nás řidičský průkaz, takže řízení by bylo pouze na ní (bohužel). Nakonec jsem svolila a nelituju, protože u ,,našich sousedů,, se cítím daleko lépe než kdekoliv u nás. V poslední době nemyslím skoro na nic jiného, je to jako posedlost, droga …


Zážitek z MHD aneb nevěřte automatům v pražském metru

7. srpna 2013 v 0:24 | dashenecka89 |  Téma týdne
Další super téma týdne. Četla jsem si pár příspěvků od kolegů blogerů a blogerek a při tom mě napadlo, že se podělím s naší příhodou z pražského metra.

Stalo se to loni v létě, přijely jsme s kamarádkami do Prahy na náš první ročník Léta plného hvězd, taktéž na pokec za holkama a prohlédnout si naše krásné hlavní město. Toulaly jsme se po Praze, probírali novinky. Čas ovšem letěl jako splašená ovce a my se začaly zajímat, jak se dostaneme na místo konání v co nejkratším čase.

Naše pražské průvodkyně nás navedly na metro, kde si některé z nás zakoupily v automatu lístky, některé z nás více věřily člověku v prodejní budce. Za malou chvíli po zdolání úžasných a šílených jezdících schodů, ze kterých mám pořád hrůzu a respekt jsme se sešly na nástupišti a čekaly, až přijede naše souprava.

V té chvíli se odněkud vynořili, pokud si dobře pamatuji, dva revizoři a chtěli vidět naše jízdenky. Jeden z nich si je zdlouhavě prohlížel, několikrát je obrátil, načež si vyžádal lístky od celé naší skupinky. Nikdo z nás nechápal, co se děje, dívaly jsme se na sebe nechápavě a čekaly, co nám tento pán řekne po skutečně hluboké analýze všech papírků, co držel v ruce.

Vzal do ruky dva z nich a řekl nám, zda na nich vidíme něco zvláštního, nějaký rozdíl, prostě něco, jelikož prý nejsou stejné. Žádná z nás nic neřekla. Načež jsme se k našemu překvapení dozvěděly, že lístky z automatu nebyly nové, ale podle pana revizora už jednou použité. Všechny jsme na něj upřely pohledy, jelikož dané lístky byly poctivě zakoupeny v prodejním automatu a ani naše pražské kamarádky, které žijí v Praze několik dlouhých let či od narození nepoznaly rozdíl.

Může se to stát komukoliv a kdykoliv. Pokud nemáte jiný lístek k porovnání, těžko zjistíte, že je něco špatně. Načež chtěl pan revizor vědět, kde byly tyto lístky zakoupeny. Nedostaly pokutu, protože mu podrobně popsaly, kde je koupily a doufám, že to přispělo k nápravě a lepší kontrole. Nikomu bych toto nepřála. Byl to úžasný den, ale na toto bych nejradši zapomněla, jelikož není horší pocit jako ten, když tě někdo z něčeho podezírá neprávem ...



http://i.idnes.cz/11/121/cl5/JB3fb577_02.jpg


P.S.: Není od věci si nastudovat tento článek, alespoň pro ty, co jezdí často a pravidelně.

http://zpravy.idnes.cz/recyklovane-jizdenky-zachyti-prazsti-revizori-kazdy-den-vesmes-u-cizincu-1t7-/domaci.aspx?c=A111208_195521_praha-zpravy_sfo

Cape Of Our Hero

6. srpna 2013 v 6:44 | dashenecka89 |  Můj hudební svět
Před tím, než Vás seznámím s připravovanými reporty (ať už ze Starého Tekova, nebo z letošního ročníku LPH), užijte si dosyta tuto úžasnou píseň ... Nevím, jak dlouho o ní vím, kdy jsem jí slyšela poprvé, ale kroužila jsem kolem ní dost dlouho a neustále váhala, či si jí pustit anebo ignorovat. První možnost to vyhrála a myslím, že jsem dobře udělala. Miluju ty kytary, v kombinaci s živými bubny. Rozehrává mě, mám chuť vyskočit a tancovat do bezvědomí ...



http://www.youtube.com/watch?v=vlF3OY-FenY