Září 2012

Dovolená v ráji – 4. díl

29. září 2012 v 7:51 | dashenecka89 |  Fan Fiction & Stories
Co se prve zdálo nemožné, bylo nyní realitou … a docela příjemnou. Uvěřila jsem mu a vyplatilo se. Dokázala jsem to samé, co můj učitel, i když ne tak elegantně a rychle, ale koho to zajímá. Hlavně, že jsem obstála sama před sebou. Začínalo mě to docela i bavit, i když jsem byla celá mokrá a více a více unavenější, ale naprosto spokojená.

A dokonce mě přestal nazývat ptáčkem, za což jsem byla velmi vděčná, jelikož nemám ani peří, ani křídla a zobák už vůbec ne :) . Kvapem se blížil večer a Miro prohlásil, že už má toho ,,trdlování,, plné zuby a že by se rád vrátil zpátky do hotelu. Ve dveřích se na mě otočil a pošeptal mi, ať na něj počkám za chvilku dole v hotelovém salonu.

Vůbec jsem netušila, co má v plánu, ale když si to sám přál, neměla jsem to srdce mu nevyhovět, když se mi tak starostlivě celý den věnoval. Zaběhla jsem se pouze na pokoj převléknout, jelikož moje lyžařská kombinéza byla celá promočená a mě začínala být docela zima, takže jsem instinktivně šáhla do skříně pro vlněný svetr.

Než jsem stihla dojít do salonu a vypít horký čaj, už stál ve dveřích a v ruce něco držel. Bylo zde trošku přítmí, takže na první pohled nebylo zřejmé, co to přinesl. V mžiku tu věc rozbalil a pod světlem dopadajícím z lampy byl vidět odlesk strun a laku.

Miro přinesl svoji kytaru a začal hrát. Krásně, volně, nenuceně. Nic podobného jsem předtím ještě nezažila. Dnes se sice o hudbě zmínil, ale pouze okrajově, neměla jsem ponětí, že to umí a dokonce začal zpívat svou nově napsanou píseň, která mi připadala velmi známá, jako bych ji už někde slyšela, i když to nebyla a ani nemohla být pravda.

Poslouchala jsem bez hnutí jeho nenapodobitelný jemný zvučný hlas, který mě zaujal hned ten první den na schodech i přesto, co o mě řekl. Přidala jsem se k němu, jelikož jsem neodolala něčemu, co ze srdce miluju a bez čeho nemohu žít. Zabrnkal na tu nejcitlivější strunu. Na mou nejcitlivější strunu. Nechápu, jak mohl poznat, že se nechávám často unášet tóny své písně, že nikdy neodolám krásné melodii, nádhernému textu …

Usmíval se a v jeho očích úplně hořely plamínky zaujetí a pohody. Do očí se mi hrnuly slzy, ale ani ty mi nezabránily pokračovat. Pokračovat v něčem, po čem už tak dlouho toužím, v čem vždy najdu klid a pochopení, v čem se vše zlé změní v dobré. Co na tom, že nemám takový hlas jako jiní …

Vůbec jsem nerozuměla tomu, co se to se mnou děje. Vše se se mnou točilo dokola a já neměla ponětí, kde jsem, ani co dělám. Jako by mě někdo nadrogoval. Cítila jsem zároveň teplo i chlad, radost i smutek, strach i odvahu. Přestala jsem se hlídat a ohlížet na to, co tomu řeknou jiní a dělala jsem to, co chtělo moje srdce.

Dělala jsem to, čeho jsem se nikdy úplně nevzdala a co se díky němu opět přihlásilo. Ty zbytečky, semínka, která čekala na vhodný okamžik, aby mohla opět vyklíčit. Až dosud jsem to před všemi ukrývala, nechtěla jsem, aby měli vtipné poznámky jako ke všemu, co jsem kdy dělala a dělám. Miro dohrál a já nebyla schopná slova.

,,Tak ako sa ti to páčilo? Ďakujem ti za doprovod, máš skutočne nádherný hlas, Niki ... som nadšený ... Môžem ťa sem pozvať aj zajtra? Moc sa mi to páčilo, prosím ... ,, řekl a zahleděl se mi do očí s prosebným výrazem a nádherným úsměvem.

Tohle jsem opravdu nečekala. Předpokládala jsem, že prchne jako zajíc, ale nic takového se nestalo a ještě k tomu by rád pokračování naší společně session. ,,Děkuji Ti za krásný večer, ale už musím jít.,, Zbledla jsem a rychle se odtamtud vytratila. Smutný Miro vstal, sbalil kytaru a šoural se po schodech do pokoje. V duchu se sám sebe ptal: ,, Čo som urobil zle?,,

Cítila jsem se strašně, ale nemohla jsem jinak. Bylo mi s ním moc dobře, ale tohle nemůžu. Strašně ráda bych si to opět zopakovala, ale jak se můžu měřit s někým takovým, jako je on, když mi v průběhu toho všeho prozradil, že má svou kapelu a že právě dokončuje další CD. Já, bez jakéhokoliv hudebního vzdělání, osoba, která ani neovládá noty a tak vůbec.

Velmi, velmi dlouho mi nikdo nic podobného neřekl, protože jsem nikomu nedovolila, aby poslouchal mé domácí hlasové zkoušky. Vyděsilo mě to. Začala jsem o tom všem důkladně přemýšlet. Už jsem věděla, co udělám, ale to přemýšlení mě dorazilo po tak náročném a dlouhém dni. Pomalu jsem usínala a už v tu chvíli se nemohla dočkat nového rána …

...to be continued …
... již brzy ...

Deník Jane

23. září 2012 v 9:15 | dashenecka89 |  Můj hudební svět
Dneska jsem se rozhodla zde přidat můj oblíbený song od kapely Breaking Benjamin s názvem The Diary of Jane.


Pro koho by tato verze byla ,,too heavy,, můžer sáhnout po její akustické sestřičce :).


http://www.youtube.com/watch?v=9kIUbZITNvs


všechno časem najde svou cestu
vše se jednou zlomí
já budu dál hledat své místo v deníku Jane
tak mi řekni, jak by to mělo být

zkouším najít to, co tě označilo
přestože ležím na dně
žal a znamení


mezi láskou a nenávistí je jen tenká čára
a já nemám názor


beznaděj, budu se plazit po kolenou
čekám tak dlouho
žádná láska, není tu žádná láska
zemřít pro nikoho
kým se stanu?

At se Vám líbí :).

1. podzimní den aneb zářijová rovnodennost

23. září 2012 v 9:00 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy

http://shockwave.wz.cz/pozadi/podzim_v.jpg

Rovnodennost je astronomický termín pro okamžik, kdy střed obrazu Slunce na nebeské sféře prochází jarním bodem nebo podzimním bodem. Tento okamžik lze též charakterizovat tím, že Slunce má vůči světovému rovníku nulovou deklinaci.

Deklinace (bývá značena řeckým písmenem δ) je v systému rovníkových souřadnic souřadnice, která udává úhlovou vzdálenost od světového rovníku. Na severní polokouli je kladná, zatímco na jižní je záporná. Hvězdy na rovníku mají deklinaci rovnou nule, hvězda na severním pólu by měla deklinaci +90° (Polárka má 89,3°), hvězda na jižním pólu -90°. Deklinace se měří podél deklinační kružnice ve stupních, minutách a vteřinách.

Přesný čas rovnodennosti se z roku na rok mírně mění. Další charakteristikou je to, že v okamžik rovnodennosti je zemská osa přesně kolmá na průvodič Země-Slunce. Rovnodennosti nemají vztah se vzdáleností Země od Slunce či polohou vůči apsidám (bodům dráhy kosmického tělesa, v němž se nachází buď nejblíže, nebo nejdále od ohniska dráhy, v němž se nachází centrální těleso soustavy, přesněji hmotný střed (těžiště) popisované soustavy kosmických těles) dráhy Země.

Přesná definice pomocí deklinace může být nahrazena některou lidovější.

Rovnodennosti jsou okamžiky, kdy Slunce přechází přes rovník.

Rovnodennosti nastávají, když den trvá stejně dlouho jako noc, tedy právě dvanáct hodin. Astronomicky však tato definice není přesná. Protože má sluneční disk v průměru při průmětu na nebeskou sféru více než půl stupně a v zemské atmosféře dochází k refrakci slunečního světla, je Slunce v den rovnodennosti viditelné nad obzorem přibližně 12 hodin a 10 minut, pod obzorem je jen 11 hodin a 50 minut.

Data jarní a podzimní rovnodennosti jsou na severní a jižní polokouli opačná.


http://www.myty.info/image/2006040001/rovnodennost.gif


http://img.blesk.cz/img/1/full/227709_.jpg


Zářijová rovnodennost

Nastává obvykle či , v Česku tedy jde o .22.23. září podzimní rovnodennost.

Slunce vychází přesně na východě a zapadá na západě. Na rovníku přechází v poledne přes nadhlavník.

Na severním pólu Slunce zapadne - začíná polární noc. Na jižním pólu Slunce vyjde - začíná polární den.

upraveno dle

http://cs.wikipedia.org/wiki/Rovnodennost
http://cs.wikipedia.org/wiki/Deklinace
http://cs.wikipedia.org/wiki/Apsida_(astronomie)


Zpříjemněme si první podzimní den tematicky laděným songem od Erica Claptona.


http://www.youtube.com/watch?v=UQlFOX0YKlQ

14.09.2012 - Staromestske slavnosti piva

21. září 2012 v 18:20 | dashenecka89 |  Video
Miro Šmajda - Zabudnutí


http://youtu.be/PmEN_ZQ6VXM

Asi jediné video z akce ... díky za něj ... by kissman188

Rozhovor s Kulym/nejen o hudbě

21. září 2012 v 17:40 | dashenecka89
Na serveru hudba.sk se objevil rozhovor s frontmanem skupiny Desmod, Kulym nejen o hudbě a věcích s ní spojené.

A našla se zde zmíňka i o Mirovi, kde popsal svůj hudební názor na něj.


FRESHTAPE

17. září 2012 v 11:00 | dashenecka89 |  Slow Flow a tvorba jejich členů

http://refresher.sk/freshtape/img/cover_small.png


Kompilace FRESHTAPE, první hudební projekt internetového magazínu o hudbě, módě a lifestylu REFRESHER.sk, konečně spatřila světlo světa!!!

Můžete se zaposlouchat do velmi zajímavých skladeb, které si zaslouží naši pozornost.

FRESHTAPE Tracklist:
1. Moja Reč feat. Zdenka Predná - Kúsok
2. Strapo - Pojeb sa (Fuck Yourself)
3. Nironic & Spas - Eat Something
4. Ego - Dobré Časy (Maiky Beatz & DEDM Žijeme Len Raz Remix)
5. Maiky Beatz - Don't Stop
6. Vec - Branči Kováč (Twitter Remix)
7. Pra3x - Víkend
8. Sergei Barracuda - Bomby
9. BoyBand - Úžasňáci
10. MAAT feat. Jeso - Chyť mě, když to dokážeš
11. PNS - Po Svojom
12. MadSkill feat. Nironic, Moja Reč - Set For Life
13. Candymane feat. Nironic - My Team
14. MC Gleb - Orangutan
15. Komander - Feel Me Now
16. Slow-Flow - Pozri
17. Alex - S Tebou
18. Logic - Fuck Swag
19. Shadow Drop - All I Ask For
20. PNS - Raz príde deň
21. Igor Kmeťo feat. Anita Soul & Rytmus - Ona Má Štýl
22. Ego - Skús ma chápať /basovou linku nahrál Tomi Belicza/

Více informací naleznete ZDE nebo ZDE .

Kompilaci si můžete poslechnout nebo stáhnout ZDE.

Skladby rovněž najdete na YT kanálu refreshersk ZDE.


Slow Flow - Pozri


http://www.youtube.com/watch?v=S9PR_rD5jFo&feature=BFa&list=PL8n4nXkKVfiL0huEjhEXI7sqR8hM0EvCe

EGO - Skús ma chápať


http://www.youtube.com/watch?v=QCleUyjeoSI

Gitariáda 2012

17. září 2012 v 9:28 | dashenecka89 |  Podpora
Do letošního ročníku Gitariády se přihlásili dva skvělí kytaristé z formace Slow Flow, třetí, Adam, se bohužel zůčastnit nemohl, jelikož se stal před dvěmi lety vítězem :)). Takže, pokud chcete tyto soutěžící podpořit, níže naleznete linky pro hlasování. Pro hlasování potřebujete pouze funkční e-mailovou adresu, na kterou Vám bude obratem zasláno heslo. Postup hlasování je velmi jednoduchý: v prvním kroku vyplníte vaší e-mailovou adresu a kód z obrázku a v druhém kroku zadáte tuto adresu a heslo do připraveného formuláře. Hlasovat můžete z každé e-mailové adresy v každé ze 4 kategorií jednou za 24 hodin od dnešního dne do 27. září. Oba máte za dnešek dva hlasy, někdy je prostě dobré mít kupu e-mailů, i když je v tom občas zmatek :)).

Takže linky:

Tamás Belicza - kategorie baskytara


Michal Bobula - kategorie Jazz / Blues gitara



Pink Floyd

16. září 2012 v 6:00 | dashenecka89 |  Můj hudební svět
Hudební klasika, která vždy potěší mé uši ...

... tak zbourejme tu zeď ...

... když k ničemu není ...


http://www.youtube.com/watch?v=fvPpAPIIZyo&feature=fvwrel

8.9.2012 NoeNoX a Katarína Knechtová v Otrokovicích

16. září 2012 v 6:00 | dashenecka89
Trochu neskoro, ale snad Vás i tak potěší moje zápisky z akce :) .


Dovolená v ráji – 3. díl

13. září 2012 v 6:09 | dashenecka89 |  Fan Fiction & Stories
Po této příhodě mě začal Miro zasvěcovat do tajů lyžování. Zpočátku jsem jen koukala nechápajíc, o čem to vůbec mluví. Nejdříve mě poučil, co za prkýnka to mám na nohou, prý se jedná o takzvané sjezdové lyže a pak mě zahltil výčtem a popisem dalších typů lyží včetně carvingových a běžek.

Točila se mi z toho všeho hlava jako na kolotoči, ale snažila jsem se aspoň něco z tohoto velmi zajímavého výkladu si zapamatovat. Chvilkami jsem se ztrácela, zaposlouchala se do jeho krásného zvonivého hlasu a nevnímala nic, ani to, že přestal hovořit a zeptal se mě, co vidím na druhé straně sjezdovky tak zajímavého, že tam směřuje celou dobu můj nepřítomný pohled.

Po tomto náročném teoretickém úvodu měla následovat ještě horší praxe, čili výuka takzvaného sjezdového postoje a obloučků. Měla jsem z toho ještě větší strach než před první jízdou, jelikož jsem už věděla, co mě čeká. Nejdřív se samozřejmě předvedl mistr, který kolem mě proletěl jako tajfun bez řidiče, naprosto bezhlavě se vrhl ze stráně dolů a za chvíli byl z něj vidět jen odletující sníh. Za moment se vrátil zpět nahoru na svah k mé roztřesené maličkosti.

Po tomto výstupu jsem měla sto chutí praštit lyžemi o strom a vrátit se do hotelu. Tohle přece nemůžu nikdy dokázat, i když si nemyslím, že jsem neschopná. Po dlouhé době jsem se cítila naprosto bezradná. Netušila jsem, co mám dělat. Můžu mu věřit? Kdo mi zaručí, že neskončím celá polámaná? Já si prostě nemůžu dovolit se vrátit absolutně nepoužitelná. Jak se mám ubránit tomu strachu, který na mě neustále dotírá více a více?

Už ani nevím, čeho se bojím více. Jestli sebe, že se do toho pustím a nedopadne to dobře, nebo jeho reakce na to, že to vzdám. V duchu jsem si nadávala do blbů, co mě to vůbec napadlo pustit se do něčeho, o čem nic nevím, čeho se bojím, co ve mně vyvolává pocity úzkosti. Ale na druhou stranu přece nemůžu říci: ,,Promiň, jsem strašpytel a všeho se bojím, včetně tebe.,, To prostě nejde. Může mi stokrát říct, že to nic není, že je to jednoduché, že jen stačí vědět jak na to.

Nevím, jakým způsobem na to přišel, ale poznal to na mě a stačil mu k tomu jeden jediný pohled. Přišlo mi, že si ve mně listuje jako v otevřené knize a tato domněnka mě děsila. To jsem opravdu tak průhledná? To na mě opravdu každý všechno pozná? No, každý asi ne, když má rodina nemá ani tušení o tom, že je tohle pro mě noční můra.

Na tuhle nabídku jsem přistoupila jen z toho důvodu, že jsem potřebovala vypadnout ze stereotypu, který mě psychicky ničí a taktéž zmizet někam od toho všeho, co se událo v minulých měsících. Začalo na mě všechno padat a tahle spásná nabídka přišla v pravou chvíli. Vlastně jsem za ni byla vděčná, ale na druhou stranu jsem si představovala, co tam budu celou dobu dělat, když mi to nepůjde a vykašlu se na to.

Chvilku jsme tam jen tak stáli vedle sebe, po celou dobu se mi díval přímo do očí. Nořila jsem se do jeho pohledu více a více. Najednou jsem se chtěla někam propadnout, zmizet z povrchu Země. Potřebovala jsem podporu někoho blízkého a ne se nechat odrovnat dalším stresujícím faktorem. Sundala jsem si helmu, protože jsem se chtěla svobodně nadechnout, odložila jsem jí vedle sebe do sněhu a koukala se dolů na všechny ostatní, kterých tam bylo v tuhle hodinu požehnaně.

Snažila jsem se uvolnit a na nic nemyslet, protože proto jsem tam přece jela. Miro mě celou dobu zkoumavě pozoroval a záhadně se usmíval. Ve chvíli, kdy jsem se zahleděla na lyžaře, potichu přistoupil blíže ke mně a objal mě tak silně, jak nikdy nikdo a to jen proto, aby mi mohl v klidu promlouvat do ucha a nikdo další to neslyšel.

Nejprve jsem se šíleně lekla, ale jeho hlas mě na tolik uklidnil, že jsem prohlásila, že bych si hodně dlouho vyčítala, kdybych se o to aspoň nepokusila. Za tuhle větu mi věnoval nádherný úsměv, který mě zahřál u srdce. Byla jsem mu v tu chvíli velmi vděčná za jeho přítomnost. Strach je velmi silný soupeř, ale když Vám někdo podá pomocnou ruku, třeba jen virtuálně a aniž by o tom sám věděl, dá se lehce porazit …


http://www.wallpapers76.com/photo/8001/2-Winter-Nature-055.jpg

...to be continued …
... již brzy ...