Červenec 2012

Dovolená v ráji – 1. díl

27. července 2012 v 18:49 | dashenecka89 |  Fan Fiction & Stories
Náš příběh se začíná odvíjet v den, kdy mi můj otec nabídl, abych s ním jela na dovolenou na hory lyžovat. Já - absolutní dřevo, co se týká sportu. Nikdo jiný nemohl jet, jediná já měla volno a otec nechtěl nechat propadnout poukazy, které dostal jako pozornost v práci. Nezbylo mi nic jiného, než souhlasit, ale uvnitř jsem se děsila, co tam budu dělat, když jsem na lyžích stála naposledy před asi 10 lety jako dítě. ,,Ty trapasy, co mě čekají,, říkala jsem si v duchu při balení kufru. Hlavně na nic nezapomenout. Nakonec se k nám přidali ještě bratranec se sestřenicí.

Všechno vybavení jsme naskládali do auta, na ně kufry, nasedli do auta a vydali se směrem k Tatrám. Dlouhá cesta nás zmáhala a tak jsme dělali dlouhé přestávky, abychom tam ve zdraví dorazili. Nakonec jsme po necelých deseti hodinách dorazili na místo, které se nám na první pohled zalíbilo. Uvítala nás skoro panenská příroda, čistý vzduch nesrovnatelný s ostravskou parodií na vzduch a malebný horský hotel, kde budeme po celou dobu pobytu bydlet.

Všichni jsme byli nadšení a hned jsme se dali do vybalování a pak se rozhodli, že si uděláme procházku po okolí, abychom to tu alespoň trochu poznali. Bratranec se sestřenicí vyletěli jako střely ze dveří, proto jsem na ně zkoušela zavolat z okna, ale byli mimo můj dohled. Snažila jsem se vyklonit více, ale to jsem neměla dělat. Mé tělo se převážilo a málem jsem vypadla z okna, na poslední chvíli jsem se chytila zídky a okenního rámu.

Najednou slyším odněkud veselý smích. Podívám se z okna a venku stojí přibližně stejně starý kluk, který mě celou dobu bedlivě sledoval, netušil, proč to dělám a měl z toho mého skoro karambolu ohromnou legraci. ,,No výborně,, říkala jsem si, já mám o ně strach, kde se zatoulali a jemu je to k smíchu.

Teple jsem se oblékla a vyrazila hledat sestřenici s bratrancem, aby se jim náhodou něco nestalo. Hned u východu jsem toho smíška potkala a opět si nezapomenul zavtipkovat: ,,Slečna chcela lietať ako vták? bohužiaľ nemá krídla,,. V duchu jsem si říkala: ,,Co je to za hulváta? To se může stát opravdu jen mě…,,. Zašklebila jsem se na něj a vyletěla ze dveří, protože jsem měla strach o své svěřence.

Ti si v klidu hráli, koulovali se a stavěli si sněhuláka. Oddechla jsem si a přidala se k nim. Výborně jsme se bavili až do večera, kdy jsme se vrátili úplně mokří, hladoví a maximálně unavení. Po večeři jsme všichni usnuli jako kdyby nás do vody hodil.

...to be continued …

... již brzy ...


FF – PODĚKOVÁNÍ

27. července 2012 v 18:21 | dashenecka89 |  Fan Fiction & Stories
Děkuji všem, kterým moje prvotina stála za přečtení.

Také bych chtěla poděkovat Mirovi za to, že je, jinak by pochopitelně nic takového nevznikalo, za to, co se mnou za těch pár měsíců udělal, jelikož jak jinak vyjádřit zázrak než ho popravdě popsat, i za to, co se mi díky tomu všemu pokazilo, protože díky tomu vím, že už to bude jen a lepší.

Dále děkuji Michelle alias naší drahé Soničce za vše, za podporu, za to všechno, co mi řekla a za to, že se mě snaží krotit, abych neudělala opět nevědomky nějakou botu.

Velký dík patří také Bee Jay, kterou jsem poznala pomocí tohoto blogu díky tomu, že jí zaujal můj článek, který jsem sepsala v absolutním zoufalství, jelikož se mi vše sypalo pod rukama. Pomohla mi v době, kdy jsem to nejvíce potřebovala, i když jsem ji při prvních komentářích na blogu pokládala za šílenou puberťačku, která se mě jen snaží vytočit. Byl to můj velký omyl, jsem ráda, že mám tu čest někoho takového znát a když se cítím sama a není nikdo k dispozici, otevřu si ty zprávy a pokaždé z nich získám tolik potřebnou energii.

Velký dík patří taktéž Kačce za vše, hlavně za Bratislavu, protože do té doby nebylo myslitelné, že bych se vydala za hranice téměř ze dne na den a s neznámým člověkem, se kterým jsem si vyměnila pouze pár zpráv. Nedokážeš si ani představit, kolik jsi toho pro mě udělala.

Nezapomínám ani na ostatní: Dominičku, která mi rozšiřuje hudební rozhled, Lucinku, která se o mě neustále bojí, i když je na tom mnohdy hůř než já a další osůbky, bez kterých by byl svět jen černobílý …

Konečně se cítím potřebná, užitečná, že to vše, co dělám, má smysl. Poslední dobou mě nejvíce potěšil úspěch mnou publikovaného videa v Rakousku, tak doufám, že mě za to Miro neukamenuje, jelikož jsem neměla to srdce si takové nádherné songy křečkovat jen pro sebe, i když nejsou oficiální. Přístup k nim mají pouze čtenáři blogu, takže je s podivem, že dotyční rozumí česky, ale po Eurovizi se už nedivím ničemu. Tolikrát v diskuzích padaly věty, že se cizinci kvůli Maxovi chtějí učit slovensky.

Už čoskoro zde přibude další povidka na pokračování, tentokrát se už nebude odehrávat v uměle vytvořeném prostředí, čímž škola bezesporu je, ale v panenské přírodě, takže si myslím, že se máte na co těšit!!!

Vaše Digi

Nová doba

20. července 2012 v 12:59 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Naše ,,nová,, doba nás nutí k věcem, které bychom obyčejně asi nedělali. Stále častěji se do našeho slovníku stahují slova jako diplomacie, zamlčování, milosrdná lež, faleš, přetvářka ... Copak už nejsme schopni slyšet, potažmo říkat pravdu, ať je jakákoliv, aniž bychom riskovali ztrátu přátelství???

Dělá mi problém říct někomu polopravdu nebo úplnou lež. Jsem v tomto směru přímý člověk bez větších zábran a moc mě mrzí, že si touto životní filozofií dělám nepřátele. Ti, co mě znají, už většinou vědí, že to nemyslím zle, ale pouze aby si jistí lidé uvědomili věci, na kterých by měli zapracovat. Já takových věcí mám jistě také více a vždy uvítám, když mi někdo řekne názor a já si z něj ve velké většině něco vyberu a začnu to dělat jinak. Netoužím po hádkách a rozepřích, pouze chci vyjádřit svůj osobní názor.

Tak proč, když někomu něco vytknu, jsem vždy já ta špatná, co pořád jen kritizuje a nic a nikdo se jí nezavděčí??? Když Vás někdo celý život jen kritizuje, naučíte se kritizovat, když nemáte kolem sebe diplomatické osoby, postrádáte diplomacii, pokud máte kolem sebe samou nenávist, naučíte se nenávidět ...

Ale kolik věcí jsou lidé schopni udělat pro udržení přátelství .... Lhát, podvádět, předstírat .... Omlouvám se všem, kterým jsem svým přístupem ublížila, i když to byla pravda ... Sice je nelogické omlouvat se za pravdu, ale ať ... I slova zraňují. Dokáží zničit sebedůvěru, víru v pravdu a spravedlnost. Učí nenávisti, pokud jsou nenávistná, učí lásce, pokud jsou pronášena s láskou. Nevím, jestli jste schopni toto pochopit, nejsem dokonalá a nedokážu si hrát na něco, co nejsem.

Říkám, co si myslím. Ale snažím se o to, abych kvůli tomuto aspektu mého já neměla více nepřátel než už mám, proto děkuji těm, kteří mě dokáží zarazit v pravou chvíli. Snažím se nějak vyjít s každým, ale odmítám při dotazu na někoho říkat, že je super, když je mi nepříjemné být v jeho blízkosti.

Musím se naučit v takových situacích radši mlčet, i kdyby to muselo být s velkým sebezapřením. Mlčet s povahou, která se vždy touží vyjádřit ke všemu, jelikož si pak připadá důležitá a potřebná. Ale jelikož o své přátele už nechci přijít, musím se rychle naučit pravidla této citové hry, jelikož nemám na výběr, pokud nechci být zase sama ...



http://www.youtube.com/watch?v=RtDVlpEfKlI


Hodina zpěvu s adminkou blogu

19. července 2012 v 15:01 | dashenecka89 |  Můj hudební svět
Zvuk a video by me .-). Omluvte horší kvalitu zvuku. Snad se vám bude líbit .-).


V jednom z duetů nového alba skupiny DESMOD se blýskne i MIRO ŠMAJDA

18. července 2012 v 12:46 | dashenecka89
Nahrávanie nového "Javorového albumu" pomaly vrcholí a v táslerovskom štúdiu sa zbiehajú ďalší hostia, ktorých si DESmoďáci vybrali aby nový album bol skutočne NOVÝ :-) Jedným z hostí je Miro Šmajda, ktorý si s Kulym zaspieval v skladbe "Zostane ticho" ... Deska by měla být k dostání již 1.8.2012!! Máme se skutečně na co těšit!!

Vůbec bych se nad tím nepozostavovala, ale po jeho slovech, které jsem měla možnost vyslechnout, jsem trošku zmatená. Ale co, ať je hudba jaká chce, Desmodi budou vždy patřit k mým nejoblíbenějším slovenským kapelám, nezáleží přece na detailech, ale na celku a na tom, co chtějí posluchačům předat. No nemám pravdu? Je to jen a pouze o přenosu pozitivní energie ....


Trailer k filmu Poslední výkřik

18. července 2012 v 11:30 | dashenecka89 |  Let´s Dance & Poslední výkřik
Slibovaný trailer je na světě. Shlédnout ho můžete prostřednictvím YOUTUBE


http://www.youtube.com/watch?v=_rhUjg4g_G8

Upozornění: Ztište si zvuk, pokud nechcete přijít o sluch.


Screen z traileru

No, co k tomu říct ...

Vypadá to zajímavě, ale tvůrci schválně moc neprozradili, aby nás více a více napínali, takže nám stejně nezbyde nic jiného, než si zajet do kina, jelikož promítacích kin je pramálo. Ale už podle traileru je to pěkný masakr.

Uvidíme, uvidíme, uvidíme ...

Eurovize pohledem členky MJM týmu

18. července 2012 v 10:55 | dashenecka89 |  Archiv
Přečtěte si o pocitech, zážitcích, událostech .... na letošní Eurovizi pohledem členky MJM týmu. Při čtení mě mrazilo v zádech, je to až skoro hororové čtení. Velmi realistickým způsobem jsou zde vylíčeny situace, s kterými se všichni účastníci museli chtě nechtě poprat. Každá zkušenost se počítá, ale jak se říká: ,,Jednou a dost...,, Jestli to stálo za to, netuším, každopádně není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Podle mého názoru vyhráli všichni i tak ... sami nad sebou. Všechno zlé je pro něco dobré, tak snad to bude platit i v tomto případě. Ještě jednou velké díky všem.


Nový začátek - 10. část - ZÁVĚR

15. července 2012 v 9:50 | dashenecka89 |  Fan Fiction & Stories
Docházela jsem k němu blíže a blíže a bylo mi všelijak. Snažila jsem se veškerou nervozitu upozadit, ale prostě to nešlo. Než jsem se zmohla na slovo, začal hovor Miro: ,,Moja matka mi hovorila, že si ma včera hľadala u nás doma a že si mi chcela niečo povedať. Tak rozprávaj, počúvam.,, Stále se neusmál, stále ten kamenný výraz, který mě děsil.

,,Ano, chtěla jsem ti něco důležitého říci, a to že jsi člověk, bez kterého se už neobejdu. Přijímám tvou nabídku. Toužím s tebou prožít vše, co nás potká, to dobré i to zlé. Toužím být po tvém boku napořád. Toužím být důvodem pro tvůj úsměv. Udělal si toho pro mě víc, než všichni ostatní dohromady. Díky tobě jsem schopná se jim opět otevřít a dokážu se s nimi v mezích možností normálně bavit beze strachu, že by se mohlo něco stát, že by mi mohli ublížit. Díky tomu mám vše, co jsem vždy chtěla a po čem jsem vždy toužila: Tebe a kupu nových přátel, s kterými se nikdy necítím sama. Děkuji, že jsi se stal mým kouzelníkem života, že si mě probudil ze spánku, z letargie, v které jsem několik let vegetovala, jelikož to nebyl skutečný život, to byla jen kulisa bez herců, prázdné divadlo bez života. Dal si mi pocítit štěstí, lásku, city, které spaly hlubokým spánkem v mém nitru, city, které jsem ještě dosud nepocítila.,,

Miro na mě celou dobu překvapeně koukal a nemohl uvěřit tomu, co slyší. Dojalo ho to až do hloubi srdce a konečně se usmál a rozsvítil se jako stromeček na Vánoce. Byl štěstím bez sebe. Objal mě a jeho polibek trval tak dlouho, dokud mu nedošel dech.

Sevřel mě pevně v objetí a skoro v slzách mi šeptá do ucha: ,,Julinka, toto som naozaj nečakal. Prekvapila si ma. Naozaj neviem, čo povedať. Konečne som skutočne šťastný. Ďakujem Ti za toto naozaj nádherné prekvapenie a ospravedlňujem sa za ten včerajšok, nechcel som Ti ublížiť. Netušil som, že to pôjde tak rýchlo ...,,


Štěstí z něho doslova stříkalo proudem. Tak šťastného a spokojeného jsem ho ještě nezažila. Dojal mě svou radostí a tím, jak kolem mě poskakoval jako neposedná opička, která hledá schovaný banán ve větvích. Nemohla jsem ho vůbec zklidnit, vůbec se nekontroloval a neustále vykřikoval: ,, Ďakujem celému svetu za toľko šťastia, našiel som poklad.,, Neboť láska je nejcennějším a nejdražším pokladem světa.

Přitiskla jsem ho pevně k sobě a snažila se ho uklidnit, jelikož jsem mu obratem musela slíbit, že mu nikam neodejdu. A kam bych taky šla? Bez něj už vůbec nikam, bez něj by mě přece neměl kdo chránit a on by se bál, že by se mi mohlo něco stát … To je tak divný pocit, když máš o druhého strach, jestli je v pořádku, jestli se mu něco nestalo a jestli najde cestu zpět. Potom mi zase on musel slíbit, že se kvůli klepům o nás už nepopere, moc mu to pochuti pravda nebylo, ale jak sám řekl: ,,Dobre, čo by som pre teba neurobil.,,

Sedli jsme si na schod před školou a Miro mi položil svou hlavu do klína, a mezitím, co jsem mu hladila tu jeho nádhernou blonďatou lví hřívu, vyprávěl mi příběhy, které zažil, které slyšel, které znal. Úplně jsme ztratili pojem o čase. Za chvíli se začaly trousit první skupinky školáků, takže jsme se nedobrovolně zvedli a kráčeli ruku v ruce do třídy, kde nás už očekávaly nejhorší hodiny týdne, ale nám to v tu chvíli bylo úplně jedno.

Nám úplně stačilo, že máme blízko jeden druhého a vůbec nám nevadilo, že se nám polovina spolužáků směje a druhá polovina si vymýšlí nové pohádky o tom, jak to mezi námi je. My jsme si užívali nalezeného štěstí a jeden druhého. Nic nám nechybělo a oba jsme si přáli, aby to bylo jako v pohádkách, kde vše má šťastný konec.

Dosud nevěřím, že se mi tohle všechno podařilo za pár měsíců v jeho blízkosti, život mám úplně vzhůru nohama, po několika letech jsem skutečně šťastná a spokojená, jelikož jsem našla kousek z puzzle, který mi chyběl … Konečně mám vedle sebe člověka, kterému mohu věřit, kterému se mohu se vším svěřit, který mi neskutečně pomáhá v mém vnitřním boji se strachem a minulostí. Díky němu má tento boj konečně smysl.


http://www.youtube.com/watch?v=xOCgzXv4Cpw&feature=list_other&playnext=1&list=ALHTd1VmZQRNrcCw1M2bwZDnfNW6b23qfu

Anjeli strážni

15. července 2012 v 8:00 | dashenecka89

http://www.youtube.com/watch?v=lcs62UTZzVg&feature=player_embedded

Pravidelní čtenáři mého, ale i ostatních podobně zaměřených blogů jistě tento pořad už několikrát shlédli. Mne samotnou ovlivnil do té míry, že jsem začala pátrat po zdroji těch andělských slov, které moderátorka četla z jisté knihy. Internet je novodobou studnicí vědomostí, takže jsem brzy našla, co jsem hledala a poté mě napadlo sepsat tento článek a tím si ten pořad připomenout. A když už jsem byla v tom, našla jsem i svého anděla, takže ti, co mě znají, mohou posoudit, zda jsou tvrzení pravdivá, stejně jako v případě našeho Mira, kterému jeho charakteristika sedí do posledního písmenka .-).

Mirův anděl má jméno VEHUEL.

Vehuel žiari ako Slnko. VEHUEL vládne nad veľkými osobnosťami, ľuďmi schopnými a talentovanými. Od chránencov žiada, aby rozvinuli svoje schopnosti. Musia odhaliť svoj pravý charakter a skutočný talent, a tým sa zmení celý ich život. VEHUEL zvýrazní ich prirodzené hodnoty. Vďaka svojej energickosti a slobodomyseľnosti sa tešia aj z maličkostí. Všetko im pripadá nádherné a vzrušujúce. Sú takí citliví, že krásu nachádzajú v každej stránke života, takže napokon aj sami žiaria ako VEHUEL. VEHUEL ich chráni pred smútkom a trápením. Stará sa, aby prekonali každú nepriazeň osudu, na ktorá náhodou narazia. Jeho chránenci prenikajú do úlohy, ktorú si zvolia a sú schopní všetko splniť. O svoj dynamizmus sa delia s každým vo svojej blízkosti. Sú šľachetní a lojálni, a ostatní s ich za tieto vlastnosti ako aj za ich činy hlboko vážia.


Naozaj???? .-)

http://photogallery-mirosmajda.rajce.idnes.cz/14.4.2012_-_STV_2_-_Anjeli_strazni/#29.jpg

Můj anděl má jméno LELACHEL.

Svojim chránencom poskytuje talent, s ktorým dosahujú veľké úspechy ako umelci. Ľudia pod jeho ochranou sú väčšinou milí, láskyplní a milujú umenie a vedu. Sú schopní vynachádzať, tvoriť, objavovať. V každom prípade sa dostávajú do povedomia ľudí svojou prácou, čím získavajú slávu a bohatstvo. Pozor však na nezákonné postoje a prehnané ambície. V krízových situáciách pôsobia stabilne a rozhodne. Okrem zdravia a talentu sú obdarení aj schopnosťou milovať. Za svoju vľúdnosť, veľkorysosť a vytváranie príjemnej pohody bývajú milovaní.

Text pochází z knihy KTO JE VAS STRAZNY ANJEL od Veronique Jarry.

Nový začátek - 9. část

13. července 2012 v 6:12 | dashenecka89 |  Fan Fiction & Stories
Bála jsem se, jak se ke mně bude chovat po včerejším emotivním rozhovoru. Přivítal mě hned ve dveřích školy a zeptal se, jak jsem se vyspala. Odpověděla jsem, že docela dobře, naproti tomu, že jsem celé dopoledne usilovně přemýšlela o tom, co mu řeknu na jeho zásadní dotaz a že stále nevím, jak z toho ven. Jeho reakce mě opět překvapila.

Sklopil oči a potichu odešel do třídy, kde seděl jako tělo bez ducha. Když jsem se snažila ho oslovit a zeptat se co se stalo, odpověděl s křečovitým úsměvem, že se nic nestalo, že je v pořádku, jen se v noci moc nevyspal. Nechtěl se svěřit s tím, že se trápí, protože se trápím já. Mrzelo mě to, ale stalo se…

Celý den jsem usilovně přemýšlela, jak bych ho mohla rozveselit a najednou mi došlo, že se o něj velmi bojím, že mám strach, že se to vrátí opět do starých kolejí, že bude opět smutný a sám. Na základě tohoto jsem začala rychle jednat. Jakmile se po skončení vyučování všichni vyhrnuli ze třídy, Miro je po chvilce mlčky následoval, snažila jsem se ho konečně oslovit a chtěla mu říct tolik věcí, jenže mě mlčky obešel bez jakékoliv reakce, jako bych byla vzduch.

Sesunula jsem se k zemi a rozplakala jsem se. Věděla jsem, že jsem to zavinila já. Nenáviděla jsem se za to, že se trápí kvůli mně. Po chvilce, když jsem se vzpamatovala, snažila jsem se ho dohonit, ale už byl dávno pryč. Bloudila jsem ulicemi a najednou mě napadlo, že za ním zajdu domů, že mě nemůže takovým způsobem ignorovat, když ani netuší, co mám na srdci.

Zazvonila jsem a po chvilce se ve dveřích objevila jeho matka, hned mě poznala a s laskavým úsměvem se zeptala, co potřebuji. Řekla jsem, že potřebuji nutně mluvit s Mirem, a zeptala se, zda je doma. Oznámila mi, že se před chvilkou vrátil, ale že nechce s nikým mluvit, že chce být sám, aby ho nikdo nerušil. Poprosila jsem ji, jestli by mu nemohla říct, že jsem tu byla a že s ním potřebuji zítra něco probrat, aby mě zase mlčky neobešel jako dnes.

Slíbila mi, že se pokusí vyřídit můj vzkaz. Poděkovala jsem jí, rozloučily jsme se a já se jako v mrákotách vracela sama domů, nevěděla jsem, co mám ještě více udělat. Trápilo mě to, trápilo mě, že jsem mu nevědomky ublížila tím, že jsem se jen zmínila o tom, že jsem o nás přemýšlela, netušila jsem, jak moc ho tím zdrtím, jak moc mu tím ublížím. Nechci o něj přijít, teď to vím skutečně na sto procent a jsem si jeho náklonností jistá. Jinak by se takto nechoval, jinak by se přede mnou neschovával. Sama jsem poznala jaké to je, když tě nejmilejší člověk na světě ignoruje, kdy přemýšlíš, co máš udělat, abys ho neztratil.

Doklopýtala jsem domů a opět se zavřela v pokoji. Doma si všichni všimli, že se mnou něco není v pořádku. Ptali se mě, co se mi stalo, ale dveře mého pokoje zůstaly zavřené, proto se nic nedozvěděli.

Opět jsem se zaposlouchala do tónů hudby, které mě vždy dokáží nakopnout, rozveselit, rozplakat, dovést na správnou cestu, ukázat mi směr… Ještě nikdy jsem nepocítila tolik bolesti, tolik smutku, tak šílenou tíhu světa a všech starostí, které nás v něm potkávají. Cítila jsem se opuštěná, ztracená, zklamaná a sama.

Chtěla jsem někam zmizet, zmizet ze světa. Všechno pro mě ztratilo význam. Cítila jsem však, že musím být silná a počkat na další den, snad mi konečně dovolí, abych mu to mohla všechno říct, a udělat ho šťastným, možná nejšťastnějším člověkem na planetě. Pořád jsem si opakovala, co řeknu a co nesmím, až do doby, kdy jsem usnula naprostým vyčerpáním na zemi opírajíc se o dveře svého pokoje.


Ráno jsem se vzbudila až příliš brzo. To je dobře, říkala jsem si v duchu, aspoň na to budeme mít dostatek času, tedy pokud odhodí vše, co ho tíží a bude mě ochoten vyslechnout. Se strachem jsem se dřív než obvykle mlčky vytratila z domu, ostatní ještě v klidu spali. V okamžiku, kdy jsem se blížila k naší škole, viděla jsem před ní stepovat nervózního Mira.

Byla jsem velmi ráda, že přišel tak brzo, většinou přijde tak akorát, aby se včas stihl dostat do třídy. Přivítal mě s neutrálním výrazem ve tváří, protože tušil, že půjde o něco velmi důležitého, jinak bych za ním asi nepřišla. V tu chvíli mi došlo, že bez něj se už nedokážu obejít a že jsem schopná udělat všechno na světě jen proto, aby zůstal v mé blízkosti a byl šťastný, což ve výsledku udělá šťastnou i mě samotnou.

...to be continued …
... již brzy ...