Raw/vegan food setkání s Mirem Šmajdou, 23.11. 2017 , Black Kale Bar, Ostrava

27. prosince 2017 v 22:04 | dashenecka89 |  Aktuality, ostatní

Úvodem bych se ráda omluvila za možná neodborný slovník, jelikož nejsem čistý vegan a zajímám se o tento typ stravování krátce.



O tomto setkání jsem se dozvěděla kde jinde než na Facebooku a ihned jsem potvrdila účast, jelikož jsem si toto setkání nechtěla nechat ujít. Zajímají mě nové způsoby stravování a jejich uplatňování v praktickém životě, jejich výhody, nevýhody, dopady na zdraví a tak dále. Každý z nás má nějaké zdravotní problémy a nějak je řeší, tak není divu, že některé lidi napadlo vrátit se ke kořenům a jíst tak, jako jejich předci - bez ohně a domácí suroviny. Pochvalují si, že jsou zdravější. Nejsem doktor, abych to posoudila. Zastávám názor, že každý má právo jíst, co chce a jak to chce.



Pvní minuty až desítky minut setkání zabralo povídání o životě vegana - jak se k tomuto směru dostal, jak ze dne na den změnil životní styl a jaké má obdivuhodné výsledky, které je možno vidět nejen na koncertě. Svým příkladem ukazuje, jak jednoduše a úsporně vyřešit dodávání nezbytných živin z místních zdrojů - jelikož k čemu jsou jablka z druhého konce světa, když jak sám říká je všude dost jabloní a nikdo je netrhá?



Následně nám bylo vysvětleno, co a jak jíst, co raději nejíst, jak se z toho nezbláznit a nemít hlad. Upřímně, sníst na posezení 6 banánů je vážně něco. Co vlastně jíst, aby nám nic nechybělo? Podle Mira stačí ovoce, zelenina, bylinky, ořechy a semena. Chápu, že to některé z Vás asi vyděsilo. Ale stačí se podívat na obaly - oříšky, semena (lněné, slunečnicové), pohanka, mák, všechno tohle má vysokou výživovou hodnotu na 100 g a například velmi slušné hodnoty zdravých tuků.



Taktéž nám prozradil, že tohle všechno, co se za 11 let naučil, chystá vydat knižně. Můžeme mu držet palce a věřit, že si jeho knihu někdy přečteme.



Zakončení akce bylo - nečekaně - hudební. Byly nám představeny dvě nové písně, k jedné z nich je právě natáčen klip, který jak doufám bude skvělý a brzy ho uvidíme. Děkuji za krásný večer a budu se těšit zase někdy na viděnou a na slyšenou.

P.S.: Klip byl mezitím vydán - píseň Ideál.
 

From - Nekonečno - recenze

20. prosince 2017 v 10:00 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Teplická kapela FROM vydala své debutové CD právě nyní - před Vánocemi a já si řekla, že by bylo fajn oživit svůj blog novým článkem. Omlouvám se, že tu nejsem, ale nejde to jinak, snad to chápete.

Doporučuji: Známost, Dýchat, Zima

Nebe
Pochvala autorovi textu, který propůjčuje písni atmosféru. Hold lásce, hold člověku, kterého miluje. Není to typický lovesong, ale právě na to ženy/posluchači slyší. Solidní začátek CD. Co bude dál?

Dýchat
Nádherná melodie i text. Dýchat chceme všichni. Všichni chceme dýchat vedle toho druhého, dýchat láskou k člověku. Dostává mě čím dál víc ...

Známost
Dobře znám tvůj strach, doživotí pro nevinný ... Ano, tohle potřebujeme slyšet, že je něco nebo někdo, kdo to chápe, že se bojíme, že nejsme pro sebe ti praví, že se bojíme o druhé i o sebe ... Povedená skladba, která by klidně mohla být dalším singlem.

V síti
První píseň, kterou jsem od kapely slyšela. Neskutečně silný song, který mi má i po letech co říct a stále mi nenechá zapomenout na má školní léta, hodně neveselá. Nikdo mě nešetřil,ale naštěstí jsem neskončila jako slečna v klipu, ale dodnes to mám v sobě - ten strach, obavy, že nejsem nic, že nejsem dobrá, že mě nikdo nepotřebuje. Kdo to nezažil, ten nepochopí.

Lži
No, co k tomu říct ... Odrhovačka, hlavně v refrénu, s nádhernou melodickou linkou. Zítřek je lepší fáze dní? Není lepší žít přítomností a ne myslet na to, že zítřek bude lepší? Buď nechápu autora nebo nevím.

Imunní
Jediné, co se mi na této skladbě líbí je verš: Jsem imunní vůči tvým vadám. Každý má nějaké vady a konkrétně tato píseň jich má několik. Proč do něčeho tak intimního hned prát elektroniku? Vypínám a jdu dál ...

Zima
Cítím v tom velkou energii, sílu, nenaplněné sny a touhy po lásce. Ale proč to nejde? Kdo ví. Dostává mě ve všech ohledech. Splývám s ní, také doufám, že mi někdy někdo řekne: Prosím buďme spolu.

Láska
Silná píseň, která mě dostává do stavů euforie, ale takové té smutné ... Smutná euforie, která mi nedá zapomenout na citů zpronevěru. Láska bolí, když miluješ a druhému je to jedno. Znám zástavu srdce, když víš, že nikdy nebude tvůj, když se ho nesmíš dotknout, pohladit, políbit ...

Odposlech
Opět se zde něco nepovedlo, jen nevím co, výstižný text, melodie pasující k textu ... Nemá duši, atmosféru. Chvilkami mám pocit, že tato píseň je divoká a zraňující někoho.

Reset
Ochránit? To zabírá. Ochránit, aby nebyl reset potřeba. Ochránit, aby byl život krásnější. Bravo, tohle se povedlo.

Ráj
Důstojné zakončení desky. Ochutnej můj ráj je vážně dobrý slogan, ale zapíjet hříchy šťávou dvou těl? Ne díky ... To raději džus.

Nové písně

18. března 2017 v 20:12 | dashenecka89 |  Můj hudební svět
Borra


https://youtu.be/9bQQFXHNviM

Abyss, Watching Me


https://youtu.be/E4Z5ttVpdj0


Na závěr přidávám bonus v podobě záznamu z Rádia X. Bod Omylu zde představí nové skladby, ale i starší hit.


https://youtu.be/a2-HDUN3FU4
 


Pozvánka na vyhlášení soutěže Kouzelný klíč

25. února 2017 v 19:49 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Tento týden mě potěšil jeden e - mail z Prahy od pořadatelů soutěže Kouzelný klíč. Stálo v něm: Zveme Vás na vyhlášení soutěže, koná se tehdy a tehdy v psychiatrické nemocnici v Petrohradu. Říkám sI: Ok, ale kde to je? Hledám, hledám a kromě ruského protějšku na mě vypadlo, že obec se nachází v okresu Louny.

No dobře, když jinak nedáte. Chci se tam ukázat a zažít to. Je to obrovská čest. Veškeré další informace ZDE.

Kdo si alespoň jednou sborník prolistoval, tak zjistil, že mezi duševně nemocnými je mnoho kvalitních autorů, ať už z Čech či Slovenska. Byla jsem z něj nadšená. Mnoho básní mě oslovilo, mnoho povídek se mě jistým způsobem dotklo.



Omlouvám se

19. února 2017 v 23:29 | dashenecka89 |  Já a moje postřehy
Nemějte mi za zlé, že jsem se tak dlouho neozvala, ale neměla jsem chuť něco tvořit a předávat lidem. Neměla jsem chuť na nic, chtěla jsem jen tak ležet a spát, nejlépe sama v klidu ve své vlastní posteli, kde je moje jediné místo, kde se cítím bezpečně. Chtěla jsem pryč od všeho, hlavně od lidí. Toužila jsem být sama, uzavřít se do svého vlastního světa a všechno kolem vypustit. Dostala jsem se až do stavu, kdy jsem se naštvala jen proto, že na mě někdo promluvil.

Bylo to už neúnosné. Nakonec, ač nerada, jsem si nechala vnutit denní stacionář, což je začízení, které nahrazuje hospitalizaci a všechny aktivity probíhají ve skupině lidí se stejnými nebo podobnými problémy. Nemyslela jsem si, že to pro mě bude až tak extrémně náročné, že se mi mozek bude vypínat častěji, ale za posledních asi pět týdnů, co tam pravidelně každý den docházím, se můj stav viditelně zlepšil a jsem schopná říct, co se ve mě odehrává. Stále mě vykolejí každá změna, příchody a odchody lidí nesu nelibě a stále mám v mysli jen jedno: někdo odejde, někdo zase musí přijít.

Ono se řekne řešit jen to podstatné a s tím, s čím nemůžeš nic udělat, si nelámat hlavu, ale nejde to. Koloběh probíhat musí, nemůžu druhým odpírat pomoc, ale ničí mě to. Zvykat si na nové lidi, tváře, povahy, názory a postoje. Jak mám udělat, abych z toho neměla takové trauma?

Zvykla jsem si na vše, i na pohybovou aktivitu (kdo zná můj názor na tělocvik, tak asi chápe), i na neverbální komunikaci, kde ze sebe v zájmu vlastního zdraví děláme absolutní pitomce. Na vše si umím zvyknout, tak proč ne na tohle? Vyčerpává mě to. Nedokázala jsem se ani plnohodnotně postarat o babičku, která měla zlomený krček a potřebovala pomoc, byly z toho jen hádky, co stejně nic nevyřešily. Starost o tři členy domácnosti je pro mě jako nemocného člověka nadlidský úkol. Nezvládám tolik, jako předtím. Nevyhýbám se ničemu, ale chci mít taky trochu času na regeneraci a odpočinek. Psychická únava nebolí, nedá se změřit, ale dostihne tě, když to nečekáš. Prevence je vždy lepší než řešit následky.

Dny plynou a já si je konečně aspoň trochu užívám. Jedno vím: už nikdy se nechci dostat do stavu, který jsem měla kolem Vánoc. Do stavu, který tě obejme jako škrtič a nechce tě pustit zpět na cestu. Po stacionáři to bude na mě, jak se postavím k tomuto problému. Selžu či ne? Podržíte mě, když ztratím rovnováhu?

Loučím se s Vámi a slibuji, že se zase vrátím ke psaní, jen až budu v dosahu internetu, jelikož u babičky není připojení a proto se nemohu ozvat.


https://youtu.be/tDJhUe2zpEA

Kam dál